Už je to pár dní.. Zapaluji hořák a stoupám. Stále to funguje. Všude je ticho, sluníčko příjemně hřeje, na horizontu se objevuje známá krajina, čas se zastavil.. Starosti zůstávají někde dole, drží se pěkně při zemi.
Otočím hlavu, je tu se mnou. Kouká do dáli a nic neříká, ten pohled znám, je spokojená. Usmívám se při myšlence, že za nedlouho budeme mít společné jméno. Následuje měkké dosednutí, naše putování po nebi pro dnešek skončilo. Odteď však můžeme aspoň ve svých snech létat dál. My dva z Drásova.
|
|
Pročítám si řádky, které jsem si napsal pár hodin po přistání:
..sedím v kanceláři, pomalu mi začíná všechno docházet. S pobavením si uvědomuji, že se již několik hodin stále usmívám. Hlavou se mi honí všechny ty nové dosud nepoznané pohledy, jako bych stále listoval albem. Vnímám zvláštní vůni hlíny, šampaňského a spálených vlasů.
Dochází mi smysl slov Tomáše po přistání o našem znovuzrození. Skutečně si připadám na zemi najednou jinak. Táhne mě to nahoru..
Na chvíli se proberu ze svých snů a znovu zažívám ten zvláštní pocit těsně po přistání. Cítím se nezvykle malý a těžký, vidím jen pár domů a stromů v bezprostřední blízkosti, jako bych se ocitl v namačkaném autobusu. Chtěl bych zase nahoru.
Už ale vím, že stačí zavřít oči, zapálit pomyslný hořák.. a nechat se unášet.
Co je jedna hodina v lidském životě? Na tuhle hodinu letu, co mi tak trochu změnila život, však nikdy nezapomenu. Jsem rád, že nás Tomáš přemluvil na ranní let, když v plánovaný večer moc nefoukalo - podle jeho slov by jsme si to tak neužili.
Jsem rád, že existuje tento svět lidí co létají pro radost svoji, ale i těch ostatních. My jsme si to užili naplno.
Ale ať si to každý vyzkouší a prožije sám :)
Broněk z Drásova
