6:00, to jsou ty brzské ranní hodiny,
kdy Boučkovi chystají odlet své rodiny.
Cestou mrazivou si to razíme na Kraví horu,
doufáme však v to, že nás nepřepadne nával nemoci či zahraničního moru.
Při příjezdu jsme natěšení na tu velkou horkovzdušnou kouli,
při roztahování balonu nechceme hlavně utržit žádnou bouli.
S vlajícím ohněm už se chystáme krásně do vzduchu,
na zemi ale bodá hmyz, ať si s sebou nevezmeme nějakou tu muchu.
Už se řítíme k nebi za sluncem a krásným vánkem,
naše přání se dokonale splnila i s malým spánkem.
Ve vzduchu je značně vidět velký počet domácích bazénů,
pak se lidi nemají divit, že jsou plní ekzémů.
Špilberk se nám jeví v pozadí východu sluníčka,
už víme, že si dnes na oběd připrávíme vajíčka.
Na Brno je tady ze zhora krásný pohled,
nedivte se proč, vždyť máme ještě lepší výhled.
Udržet balon ve vzduchu není jen tak ledajaká hračka,
před vámi vzlítající letadlo uz je jen jako gumová kačka.
V krásném dnu slunce už klesáme na přistání,
náš pilot však stále doprovodné auto nahání.
Nebolestné zaboření do hlíny kousek od vysoké trávy,
ještě že tam nikde nepobíhali nějaké krávy.
Podivuhodný křest - to bylo zakončení našeho krásného letu,
už se těšíme na další obhlídku dalšího světu.
Ovládání a práce při letu to nejde jen tak snadně,
vše ale bylo na jedničku, proto můžeme celou výpravu a společnost hodnotit kladně.
Monika z Tuřan
