Boskovice–Útěchov, 28.9.2023

Nazdar lidi, tak pré se můžu s vostatníma podělit vo svoje zážitky z letu. Tož teda, abyste temu rozmuměli, nésu sice žádné brňák, ale kósek vod Brna bydlím - a tož protože chcu, abyste pochopili, co vlastně píšu, přendu z toho hantecu do spisovné češtiny.

Tak si představte, že takto dáte mužskýmu k Váncům let balonem. Přesvědcčení, jako jste mu udělali radost. A ejhle, on Vám řekne, že se bojí výšek a raději si nechá operovat koleno (to je pravda), hlavně aby nemusel letět. Tak jsem letěla já. Teda za trošku delsí dobu, protože jednou foukalo moc, jednou málo, jednou jsem nemohla z důvodu choroby já .... prostě zadařilo se za delší dobu, ale to čekání stálo za to, jako fakt, lidi!!

Sraz v Bosko, milí spoluletící osoby, 4 holky a tři kluci plus pan pilot, no ten teda byl!!! Malej, ale šíííkovnej, nějakej Igor. 2x jsme se přesunovali s veškerýma "krámama" nutnýma k letu, než jsme našli to správné místo.... Všichni už jsme byli po asi hodině a půl nadržení jak sáňky v létě, pak jsme čuměli, jak se nafukuje ta potvora, co s ní jako poletíme, ta osoba v tom chřtánu balonu normálně chodila, to posunula sem, to tam.... Pak nám dala - ta osoba, co je malá a šííííkovná instrukce, co a jak jako - jak do toho koše vůbec vlézt, ono to nemá, lidi, dveře!!! Si představte, jak jsem já , coby postarší osoba při těle snažila dodržet pravidla nástupu, jedna noha sem, druhá tady, jedna ruka sem, druhá tady - a nakonec jsem se do koše převalila jak pytel brambor!! A pak to začalo!!!! Hučelo to, syčelo to, začalo se to kývat, pak odpoutávat od země, vy v malým košíčíčku proti tomu obrovskýmu balonu nad váma, kromě zatajenému dechu a sevřenému pozadí, abyste se náhodou .... víte co...... Chtěla jsem vystoupit, ale bohužel mi nebylo dovoleno....... a ještě že tak, protože jsme ve chvilce byli nad Boskovicemi, nádherný pohled, celé město jak na dlani, hrad, ke kterému mám osobní vztah, neboť jej založil nějaký havíř Velen, který poskytl pomoc pánovi a ten mu za záchranu života věnoval pozemky, na kterých Velen hrad postavil. A víte, proč se jmenuje Boskovice? Protože Velen řekl, že dá jméno o prvním člověku, co do hradu vstoupí. A vstoupila tam Velenova žena, srazila si palec a řekla, to nic, však už nebudu chodit "bosko více". No, a já jsem rozená Velenová. Ale to jen tak na okraj, jdeme letět dále. Pod námi vesničky, silničky, autíčka jak ze stavebnice, lesy a lesíčky, .... paráda. Vítr nás hnal směrem na Moravskou Třebovou, už jsem se já - i lidičky v balonu přestávali orientovat, kde se vlastně nacházíme. Ale bylo to krásné, neskutečně krásné, už nám dokonce zčervenaly i pobledlé ruce, kterými jsme se všichni od startu pevně drželi koše.

Pan pilot nám dopřál to potěšení, že jsme vyletěli do výše Sněžky, vše pěkně komentoval, a protože jsme mu asi byli sympatičtí, vytáhnul nás až do výšky 2100 metrů! Kurňa, tam byla zima, bylo mi moc líto slečny, která letěla jen v kraťasích a tričku nad pupík, ale jak jsem se později dozvěděla, přežila vše bez rýmy a újmy, stejně jako my všichni ostatní. Když jsme se o pár minut posunovali blíže k zemi, bylo moc príma pozorovat lidi, co koukali s hlavama zakloněnýma, aby viděli letět balon, přece jen je to pro mnohé stále krásný zážitek - pro ty dole i pro ty v balonu, Tak jsme na sebe volali: "Ahooooooooj!" a bylo to moc pěkné ..... děcka na stozích slámy, lidi na zahradách, nad polem s kukuřicí, vidět běžet zajíce, divočáky, na loukách srnky..... Krásný, fakt krásný!!! Pro přistání jsme nemohli - tedy pan pilot nemohl - najít správné místlo, hovořil vysílačkou s doprovodným automobilem, no, už už se zdálo, že se zadaří - aaaa bacha dráty vysokého napětí, my taky v napětí , že ..... Ale ten malej šikovnej nebyl žádný ťululum, vybral krásný místečko, vůbec to s náma neprásklo o zem, přistáli jsme jak v peřince..... Ani se nám z balonu nechtělo ven..... Ale vše jednou končí. Přistáli jsme šťastně v Útěchově, pomohli složit balon, taky dobrá akce!!! Jak jsme ho vyfukovali, a motali a pak na smotaným - my ženy - hopsaly, aby se zcvrknul, no, kdyby nás někdo viděl, jak tam těma prdýlkama po tom smotaným balíku viděl, nevím, nevím, co by si pomyslel. A pak přišel krásný křest!! Poklekli jsme na koleno, na hlavu nám byla nasypána hlína z pole , kde jsme přistáli, byli jsme politi šampaňkyým a zapáleni zapalovačem. To teda bylo o nervy, neboť se zejména ženy bály o svoji krásnou vlasovou hřívu - vše dopadlo výborně, dokonce bez popálenin skončil i plešatý pán. Je vidět, že to balonáři mají v oku.

A protože jsme letěli o něco déle, než se předpokládalo, už se pomalu smrákalo a my se koukali do dálky, kde se černal les, a protože ten den byl zrovna úplněk, za tím lesem pomalu, ale jistě vycházel měsíc jako pr... Jako ve Slunce, seno..... nádhera! Tím bych mohla zážitky z letu skončit, ale neskončím, neboť nás z Útěchova ještě museli převézt zpět do Boskovic, pan pilot i s vlečkou s naloženým košem a balonem nás svezl tak, že jsme měli ještě jeden adrenalinový zážitek. Po rovině stovkou, v zatáčkách o něco málo méně. Každopádně jsme všichni zúčastnění přežili, užili jsme si to náležitě, snad se ještě jednou zadaří a vyletím si s vámi do oblak! Díky, lidi, Dáša Kosičková z Lysic, ale už také