Brno–Vážany nad Litavou, 17.7.2023

Dobrý  den, 
chtěl bych ještě jednou moc poděkovat za let balonem dne 17.7.2023. 
Je mi 86 let a byl to pro mě jeden z nejhezčích zážitků v mém životě.
Chtěl bych se zúčastnit soutěže a tak zasílám báseň, kde jsem popsal průběh letu  a spokojenost s letem :).

Malé balónové povídání

Předlouhé bylo to čekání
na to balonové létání.
Počasí se nechtělo umoudřit.
Tak se muselo častokrát odložit.

Konečně nastal den s velkým „DÉ“,
tak přizval jsem si k letu své drahé.
Tři auta se sjela s přívěsem,
přivezla balony i s košem.

Puštěná sonda celá zděšená
letěla jinam, než by měla,
a že se už vítr nezmění
počalo se vzdušné plnění.

Je hotovo a v sladké předtuše,
poučeni jsme vlezli do koše.
Poslední mávání, stoupáme výš,
řek jsem si a teď něco uvidíš.

Nabrali jsme patřičnou výšinu
Ať vidíme Brno jak velkou dědinu.
Však vánek nás nahání na východ
Škoda jen, že nemáme zpětný chod.

I tak je vidět z téhle výšky
přehrada, Špilberk , kostelů vížky .
Nádraží, Petrov, dětská hřiště,
a támhle vzadu i Výstaviště.

Oči tu chvíli vůbec nelení,
těch domů co je  vidět v zeleni.
A lidé jako ti malí mravenci
a auta se hemží po silnici.

Jsou vidět Hády, Bystrc, Bohunice,
a nahoře budova nemocnice.
A támhle utopený v zeleni,
Universitní kampus k učení.

Tak teď se dívám, co je před náma,
jo, to je Mokrská cementárna.
A kousek od ní moje krajina,
a v ní Sivice – moje dědina.

Přichází příkaz vznést se do výše,
pod námi je Tuřanské letiště.
Několik vzletů a též přistání,
letadla – mrckové k pousmání.

Teď se k nám blíží tiše a tiše
dobře známé Slavkovské bojiště .
Santon, Žuráň, Pratecký památník,
tuhých a lítých bojů pamětník.

„Bitva tří císařů“, jak se říká,
neznalá představa současníka.
Přestože byl nepřítel veliký,
neunikl z francouzské taktiky.

Rozsáhlá krajina je to jistě,
to překruté Slavkovské bojiště.
Z té bitvy vyšel slavně ON,
francouzský císař Napoleon.

Teď se tak rozhlížím v blahém tichu
okolní krajinou a kručí mi v břichu.
Málo jsem pojed polední menu.
Tak si dám potom, až přijdu domů.

Pod námi pole, louky a řeka,
obilí zlátne a na žně čeká.
Vesnice, co bys dohodil kámen,
a z rybníka vytéká pramen.

Překrásné lány, zelené, žluté, ¨
zahrady, lesíky chocholaté.
A tu je jetel, toť zdravá píce,
a tady je flákota kukuřice.

Rousínov , Slavkov, Austerlitz,
no tam dál už neznám skoro nic.
Ždánický les je tu a kdybys mrk,
tu uviděl bys kopec – Bílý Vlk.

A napravo, no to je dálava
překrásně je teď vidět Pálava.
Před ní jsou Mušovská jezera,
jenže jsou daleko – mizera.

Obloha krásná, sem tam mráček,
a tady frčí modrý vláček.
Slunce se k západu přiklání,
a my se chystáme k přistání.

Pan pilot hledá vhodné místo,
toť předpoklad, to je jisto.
Přistál v obilí o 2 metry,
výpočty se mu asi spletly.

Dělal co mohl, já jsem to viděl,
vánek ho uhnul, tam kam nechtěl.
Bylo to ale bez váhání
překrásné a klidné přistání.

A když už bylo vše sbaleno,
my prvoletci jsme šli na koleno.
Symbol plamene a prsti místní,
a dostali jsme své jméno křestní.¨

Já Josef s hlavou pomazanou
na panství Vážany na Litavou.
Dostal jsem své balonářské jméno
a kus panství Vážanského v léno.

Pak přípitek na šťastné přistání
a s tou matičkou zemí na shledání .
A s hlasitým „na zdraví“ zvoláním,
možná zas s balonovým létáním.

Josef – hrabě Kocharovski
Z panství Vážany nad Litavou
Sepsáno,   L:P:   20. července 2023