Let nad Brnem, 29.8.2011

Dobrý večer,
posílám reportáž z vyhlídkového letu nad Brnem.

Letenky jsme s manželkou dostali od sourozenců ke stejnému životnímu jubileu- 60 let. Já před 4 lety a manželka letos. A protože máme letos i čtyřicáté výročí svatby, následovali jsme příkladu Elišky a Josefa Tkalounových a rozhodli se adrenalinovou akci – let balonem fakt podniknout. Prohlédli jsme si znovu film Vratné lahve a připravili se na eventuální životohrožující problémy - zhasnutí hořáku /koupili jsme zapalovač/ a neměkké přistání /doufali jsme, že pilot najde stoh slámy/. A sláva, měli jsme štěstí při stanovení termínu letu - letenky jsme dostali na termín, který jsme chtěli.

Protože to máme do Brna daleko, vyjeli jsme ještě před definitivní informací o tom, že se let fakt uskuteční. Během cesty do Brna nám Aviatik Servis let potvrdil. Ihned jsme informovali děti, že dnes fakt letíme a to ze hřiště v Pisárkách v 17:45 hodin. Děti – máme tři a všechny bydlí v Brně a okolí – přijely na start i se svými rodinami. Ale žádné velké loučení se nekonalo. Sledovali jsme hlouček pilotů, kteří pouštěli nahoru meteorologické balónky. Když jsme viděli, kam balónky ve výšce letí, došlo nám, proč se piloti tváří ustaraně - při startu z Pisárek bychom mohli přistát někde na stromech v Moravském krasu, nebo přímo v propasti Macocha. Náš pilot, později jsme zjistili, že to je slavný Alexandr z Telče, a jeho kolega se nakonec rozhodli, že poletí. Ale ne z Pisárek, ale z Ostrovačic..... Poklidná atmosféra byla najednou ta tam, žádné velké loučení se nekonalo, s dětmi jsme se museli loučit v rychlosti, žádné řeči o dědictví atd. Děti musely jet domů, protože mají své malé děti a ty musely jít spát. My jsme pak odjeli rychle velkým Nissanem do Ostrovačic. Tam na poli nastala fáze přípravy startu. Proběhla zásadní porada u koše.

Nevznikl ale žádný problém, protože Alexandr z Telče dával jasné informace - kde co chytit, kde co přidržet, kam si stoupnout atd. No a v mezičase byl schopen snadno vyřešit i malý konflikt s majitelem pozemku ze kterého jsme startovali. Majitelovi se nelíbilo, že mu šlapeme po poli. V rámci přípravy letu vlezl Alexandr i do balonu, asi aby zjistil, že v balonu není díra nebo tam není schovaný záškodník.

Druhý balon byl v přípravách rychlejší a odletěl. Ale za malou chvíli jsme byli ready i my. Hurá a už letíme. Těsně po startu jsme chvíli závodili s motorovým rogalem. Závod jsme přestáli bez srážky, byli jsme větší a rogalo to pochopilo.

Vystoupali jsme do 2 000 stop. Sledovali jsme druhý balon - toho vítr odnesl nad lesy na pravé straně přehrady. Bylo vidět – alespoň z našeho pohledu - jak se mu nedaří dostat se pořádně nahoru. Jenže pomoci jsme nemohli.... Pak nad námi přeletělo letadlo, startující z Tuřan. Museli jsme se „trochu přikrčit"a naštěstí o nás letadlo nebrnklo, byli jsme trochu níže.

Náš pilot pak požádal o povolení dosáhnout 4 000 stop. Podařilo se a pohled z výšky 1000 metrů nad Brnem byl úchvatný, dráha velké ceny,  přehrada,  město, všechno jako na dlani. Fotky nepřikládáme, jsou dosti známé.

Pohled pod koš balonu byl adrenalinový  - brali jsme to s filosofií  - co se má stát, to se i stane - a věřili jsme našemu pilotovi.

Tak jsme pluli vzduchem. V balonu to je lepší než v letadle. V letadle je člověk schovaný za tlustým sklem okna. V balonu je ale součástí vzduchu a větru, je to opravdové - můžeš plivnout dolů – když pod balonem zrovna nikdo není. Necítíš vítr, no krása nadzemská. Známí se při prezentaci letu ptali, zda jsme byli připoutání na sedadle. No a informace, že jsme pro bezpečnost měli každý dvě úchytky na koši a pokrčená kolena, je přivedla do transu.

Nastala fáze přistání. Alexandr v pohodě sleduje, kam přistaneme.

Pokus číslo jedna – na poli dosti daleko před přehradou - v pohodě jsme klesali a pak v malé výšce nad zemí - šup a byli jsme kvůli přízemnímu větru nad lesem. Tak honem nahoru, zahučely plameny a hledáme nové místo.

Další pokus byl na políčku hned za hrází přehrady. Stále probíhala komunikace mezi Alexandrem z Telče a doprovodným Nissanem. Ten se pořád ptal, kamže má dojet. Odpověď zněla - přece na naši startovací louku pod přehradou. Z výšky jsme viděli, jak za Nissanem jede kolona aut příbuzných našeho spoluaviatika. Ještě, že naše děti jely domů – kolona by byla o 4 auta delší. Mávali jsme a volali na sebe. Letěli jsme těsně nad výškovými domy a dívali se, co mají obyvatelé horních pater k večeři - protože už byl čas k jídlu a v balonovém koši pro nás asi nebyl ani hamburger...

Nadějně jsme klesali dolů - nad širokou cestou a elektrickými dráty pouliční dopravy... A najednou zase šup – a vítr nás odvál přesně nad tu cestu s elektrickými dráty. Zase rychle zahučely plameny a byli jsme opět nahoře. Sluníčko už zapadalo..

No a pak jsme v pološeru uviděli hóóódně veliké pole v Kníničkách. A tam jsme přistáli. Pro tmu nebyl vidět žádný stoh slámy, a tak náš pilot předvedl svůj mistrovský výkon - držel balanc mezi plameny a vrchlíkovou klapkou a posadil nás na tvrdou zem tak kríáně měkce, jak to umí nový výtah v našem panelákovém domě. Ťuk a byli jsme na zemi.
Ihned jsem vyskočil a chtěl si koš s osádkou vyfotit. Jenže balon se začal samovolně odpoutávat od země. Bylo trochu křiku a tak jsem skočil na koš a svou hmotností 68 kg jsem posádku před dalším nočním letem zachránil.

Následovalo zabalení balonu, posezení na sbaleném balonu, a pak slavný křest na aviatiky. Alexandr z Telče s kolegou měli vše dobře připravené, pokřtili nás větrem, zemí, ohněm a sektem. Dostali jsme i jmenovací diplomy, bylo šampáňo ...

Naše smůla - moje, kolegy aviatika a Alexandra z Telče - byla, že jsme museli z Pisárek řídit auta domů a tak musela Jiřina z Kníniček vypít větší část láhve šampáňa sama. Kolega aviatik si šampáněm alespoň trochu polil kalhoty...... Já s Alexandrem jsme vyšli zcela naprázdno.

A pak už následovala rychlá cesta do Pisárek a odjezd domů.
Musíme potvrdit, že přes trochu hektiku na startu letu, byla celá akce díky Alexandrovi z Telče úžasná.

Moc děkujeme našemu pilotovi, Alexandrovi z Telče, který i v nejsložitějších situacích ani brvou nehnul a dával nám jistotu návratu na zem.
Alexandře z Telče, máš u nás pivo.

Naše poznámka - piloti z Aviatik Servis jsou fakt nejlepší, budeme Aviatik Servis doporučovat všem našim známým.

Moc děkujeme za krásný zážitek.