Pocit neuvěřitelné volnosti a klidu (5.4.2009)

Letět balónem, to musí být nádhera, říkávala jsem si. A když začaly balóny létat nad Telčí, mojí domovinou, nepřála jsem si nic jiného. Představovala jsem si barevný podzim, chladné ráno, vycházející slunce a pode mnou rodný kraj.

Prý, počkej si na kulaté výročí, dáme ti let jako dárek. Tak jsem čekala. Docela dlouho. A když přišlo výročí, přišly i překážky. No nevadí, já počkám. Barevné listí opadlo. Nastoupily mlhy. Další překážky. Prostě mě tam nahoře nechtěli, asi jsem zlobila. A pak - prý, letos už nepoletíme, tak napřesrok. Hmm, co nadělám? Snad se dočkám.

A 5. dubna 2009 jsem se dočkala! Letěla jsem v předjaří, při zapadajícím slunci, z Brna, stromy bez listí a jakoby bez života, nad vypuštěnou přehradou, která se zdáli jevila sice jako ojíněná, ale bylo to vápno proti sinicím....
A výsledný dojem přesto přeze všechno - JEDNA VELIKÁ NÁDHERA, POCIT NEUVĚŘITELNÉ VOLNOSTI A KLIDU.

A na závěr milé překvapení, když jsem si povídala s pilotem a zjistila, jaký máme oba vztah k Telči a okolí a kolik máme společných známých.
Takže děkuji
a "balónům zdar, horkovzdušným zvláště"